Vánoce aneb svátky chaosu a nervů.

Pondělní rána jsou snad nejvíc nenáviděná rána. Deprese z rychle odšuměného víkendu a také z celého týdnu před sebou. Každopádně, vstávat se musí. Panička koupila Nessie nový svetr, tudíž místo toho, abych sledoval zprávy, jsem velkou část rána nandával tento pletenec Nessie na tělo.

Po zdárném oblečení psa jsem přece jen chvíli sledoval zprávy. Nic mě nezaujalo. Sníh, bouračky důchodové reformy u nás a v Maďarsku. Volby v nespravedlivě vzniklé zemi. Nic zvláštního. Šli jsme ven. Napadl další sníh a opět to vypadalo jako na vánoce. Ano ach ty vánoce. Svátky spěchu a chaosu. Svátky, kdy jsou lidé pohromadě. Pohromadě na jednom místečku resp. na několika místech po celé zemi. V nákupních centrech. V tento čas je v obchodních centrech patrně největší kumulace lidí. Lidé nakupují, jí, zase nakupují a zase jí. Shánějí dárky a spěchají domů, aby mohli dárky, které nesehnali, koupit na e-shopech.  Tento čas je také čas zvyků a stálostí. Různé kraje mají různé zvyklosti.  Jeden z nich je právě shánění vánočních dárků na poslední chvíli, propíjení peněz na kapra či vrh talířů po druzích a družkách z důvodu velké eskalace agresivity v lidech. Agresivita roste s každým dnem a vrcholí zlatou nedělí, kdy každý zjišťuje, že nemá vše, co potřeboval, nemá na to peníze a ani čas. V minulosti prý lidé také měli zvyky. Odlévali olovo a rozkrajovali jablka. Byli spolu doma a měli se rádi. U nás doma vánoce odhaluje pouze vánoční stromeček a Nessiin nový svetr. Ona sama vánoce zatím nechápe. Má radost z toho, že venku je sníh. Stromeček na Jiřího z Poděbrad jí absolutně nezajímá a snad jen vyšší počet lidí z důvodů vánočních trhů jí nenechává klidnou. Zkrátka, zatím ještě vánoce naplno neproklouzli přes náš práh. Jsem za to poměrně rád, jelikož nádobí máme málo. Možná zkusím letos odlévat olovo, neboť tato tradice mi přijde jen o něco málo smysluplnější než trávit neděli k prasknutí narvaném nákupním středisku. Myslím, že i Nessie bude spokojenější doma v teple než na svařákem pročichlých veřejných prostorech. Nebo půjdu raději do hospody. Klidně i s Nessie. To by také mohl být jeden z těch příjemnějších novodobých zvyků. Jen doufám, že ty hospody nebudou narvané, stejně jako nákupní centra.

A na závěr cintát od amerického spisovatele Johna Irvinga

Vánoce jsou časem, kdy si nejsilněji uvědomujeme, co nám schází a kdo není mezi námi.