Imigranti a šibenice aneb maloměstem napříč

Trend poslední doby. Imigrantská vlna. Hordy barbarů se ženou na naši kulturně vyspělou Evropu a co víc, dokonce si dovolují požadovat azyl v naší vysoce civilizované zemi.

Jaká to drzost od člověka, který žije na pokraji života a smrti, který je pro touhu žít ochoten ujít stovky kilometrů a plavit se pro život? Říká se tomu touha po svobodě.

Pamatujete si ještě tento termín? Je to jako když se dere na svět mládě a přirozeným instinktem leze z lůna své matky. To je asi ten první pocit touhy po svobodě, který jsme zažili.

Další a další touhy po svobodě a životě jsme během našeho běhu na dlouhou trať zažili mnoho. Některé touhy byly intenzivnější, některé méně. To bylo vysvětlení pojmu touha po svobodě.

Nyní se zeptám: je touha po svobodě a životě geograficky či geopoliticky odlišná? Má jiné preference? Je touha po svobodě člověka z komunistické země jiná než touha po svobodě afghánského pastýře?

Odpovězte si sami. Zkuste to bez cynismu.

                Situace s kauzou imigranti je poslední týdny již příliš vyhrocená. Média bublinu nafukují. Nafouknuté bubliny mají tendenci praskat. Vznětlivý  maloměšťák však rád nafouklé bubliny. Hejna a hejna imigrantů se samopaly se promenádují po Praze. Nakonec ze všeho vyplyne, že se jedná o skupinu rumunských dělníků vracející se ze šichty. A takových pseudozpráv se denně objevují desítky. Často zapracuje lidová tvořivost a, popuzeni vlastní nepochopitelnou nenávistí, lidé tvoří montáže fotek, jež nemají vypovídající hodnotu, a vymýšlejí příběhy jako do Star Wars. Lidská hloupost je nevyzpytatelná, a proto se ohromná vlna nenávisti vzdouvá každým dnem. Na jejích útrobách se vezou někteří politici, média a skupiny. Masy lidí, nepřemýšlející o problému v hloubce, jaká by mu byla hodna, jsou samozvanými odborníky na islám, kulturně-sociální mapu a obranu "vlasti".

Každý si může kopnout. Jsou to zatím jen slova, tak proč ne? Ale tito lidé si neuvědomují, že největší riziko představují oni sami. A to přesně tímto přístupem. Pokud někde sedí nějaký terorista a sleduje dění u nás, musí mít radost. Přesně tohle vždycky byl cíl zájmových skupin. Rozdělit lidi na frakce a nechat růst napětí. Želízkem do ohně jsou pak již věci jako šibenice na Václaváku či xenofobní projevy v TV. Kdybyste utíkali do Západního Německa a na náměstích by byly gilotiny připravené pro přivandrovalce z nekulturního komunistického Česko-Slovenska, jaký byste měli pocit? Jakou náladu? Argument, že je to něco jiného, je irelevantní. Ano, je to ještě více odlišná kultura, ale pořád jde o jedinou věc. Touhu po svobodě. Možná bychom se měli všichni zamyslet před tím, než uvěříme nějaké fotografii a jejímu popisku, než souhlasně kývneme na nějaké iracionální maloměšťácké heslo a než zlomíme hůl nad tím, že v lidech je primárně dobro.

Vím, že tenhle můj výkřik je dosti patetický, ale je ráno a já prostě musel, když vidím celospolečenskou náladu na bodu mrazu, strach a šibenice na náměstích.

Mějte se