Zakázali hrát, zakázali zpívat aneb kořala na hradě a Jirka Dopita

Zas sem se dostal ke psaní ale mam málo času. Je pátek a všechno se musí stihnout. Ale k věci. Je fajn čas. Mámě věčně vylitýho prezidenta, reprezentující snad všechno co jedné polovině přijde vtipné a sympatické, a druhé neomalené a buranské. Můžeme být hrdí nebo ne. Ale co, zas se o nás bude mluvit ve světě, když teď zas nevyhrajeme hokej. 

Vlastně ta hrdost je sama ta vlastnost, se kterou umíme moc dobře pracovat. Dobrá, tak né vždycky s ní umíme pracovat tak dobře. Ale vemte si třeba ten hokej. Je to takové týdenní 14ti denní "hrdošství". Decentně, věšet vlajky jak na prvního máje potažmo u piva zařvat Jirka Dopita. (Já vim, mlčte).  Ted to nevyšlo tak vlajky rychle schovat a v hospodě u piva nadávat na ty čů*áky že to zas pohnojily. Škoda že taky nemáme Sibiř. Leda je poslat na jedno odpočívadlo směrem z Prahy na Budějovice. Dost toho všeho, o to mi nejde.    

Vždy jsme ale byly národ šikovných umělců a kejklířů, i když, někdy to zavání kýčem, má to svojí romantiku, jako projížďka na gondole nebo nasávání kyselýho patoku pod Eiffelovkou. Pouliční umění prostě do Prahy patří a já se ptám, kdo se někdy nezastavil nad žongléřem, potulným kytaristou nevalného vzhledu připomínajícího Barda z let válek ve středověku. Kdo se nezaposlouchal do Jazzových uskupeních uprostřed náměstí či španělských rytmů v podloubí. Kdo někdy své dítě nevystrašil sochou, která se náhle pohne nebo nežasl nad dětskými triky kouzelníka pod věží.

A tohle se teď milí přátelé bude kontrolovat a zakazovat. "....zakázali hrát a zakázali zpívat"  zpíval jeden český folkový velikán ale i jeden z potulných bardů na václavském náměstí, kdy sem tam procházel s trojkou pod kůží kolem půlnoci. Člověka potěší, když chvíli nemusí čumět na reklamy a slyší nějakou lidskou píli. No a jak se pravý v černých baronech "o tom co je dobré rozhodujeme my, strana". Takže patrně speciálně vyškolení strážníci (patrně pod dohledem Vítka Jandáka) budou rozhodovat ad hoc na ulici co je a není umění. Vítek v tom má už jasno, teď jen aby někdo vypracoval brožurky a nějakej kámoš to za pěknej obnos vytiskl.  Kritéria pro to, co je a není umění zatím nevím ale věřím že budou peprné a na zmiňovanou brožůru se těším.

 Tak trubci a kejklíři města pražského. Blýská ne na horší časy ale nezoufejte. Nákupní řetězce dělají dopolední a odpolední programy. Tak když do svého vystoupení zahrnete trochu toho product placement tak vás nechají vystupovat před obchodem s podprsenkami. Za zády fontánu, celodenní sluneční svit a úsměv maminek s dětmi.

                 Arrivederci